Dobové pověsti

O zkáze plumlovského hradu

            V dávných dobách žil na Plumlově statný a sličný rytíř, kterému při narození sudičky přisoudily velkou válečnickou moc a nezranitelnost. Žádná zbraň mimo praku mu nemohla ublížit.

            V dospělosti byl oslavovaným válečníkem a jeho úspěchy mu vynesly slávu po celém kraji. Ale v manželství rytíř nebyl šťasten. Měl ženu hrdou a sobeckou, která svými výbuchy hněvu vnášela do jeho života neklid. Není tedy divu, že rytíř často unikal do podhradí, kde se mu volně dýchalo. Při jedné své vyjížďce spatřil v kovárně dívčinu sličnou a veselou, do které se na první pohled zamiloval a také ona tento cit opětovala.

            Je samozřejmé, že se o této lásce brzy dozvěděla rytířova žena a přísahala svému muži pomstu. Jak mu ale ublížit, když byl téměř nezranitelný?

            V té době se vrátil z vojny dívčin bratr, který byl vynikající prakéř. K tomu se rytířova žena vypravila s výzvou, aby ztrestal hanbu své sestry. Za několik dnů se rytíř díval z hradu směrem k vesnici a dívčin bratr, který byl ukrytý na úpatí skály, jej zasáhl kamenem ze svého praku přímo do čela. Rytíř padl mrtev k zemi.

            Když se dívka dozvěděla o jeho smrti, vyřkla kletbu nad hradem na skále. Podle ní se měl každý rok odtrhnout z hradu kámen, až by se celý hrad rozpadl v sutiny.

 

Zkamenělá paní

            Paní plumlovského hradu velice milovala ruční práce a která služebná byla pilná v ručních pracích, ta měla zajištěnu dobrou službu. Ta co neuměla plést a vyšívat, dostávala nejhorší práce a brzo odcházela z hradu. Paní byla velice pyšná na svou zručnost a proto se jí dotklo, když jí manžel řekl, že viděl v kovárně výšivku, jakou by ani ona nesvedla. Rozhodla se tedy, že kovářovu dceru vyzkouší. Pozvala ji k sobě na hrad a tam musela být dívka tři dny zavřená v komůrce a vyšívat. Nejprve šátek, potom fěrtošek a nakonec si paní vymyslela , aby vyšila stuhu, kterou by mohla omotat celý hrad. To děvče samozřejmě nemohlo dokázat a když se na ni paní rozkřikla, že je líná, dívka se vyčerpáním rozplakala a rozhodla se, že ukončí svůj život. Dřív než se oběsila na stuze, kterou měla vyšívat, proklela paní, aby zkameněla a nedošla klidu dřív, než se plumlovský hrad rozpadne na kámen.

            Paní brzy na kletbu zapomněla. Ráda sedávala na srázu nad rybníkem a bavila se ručními pracemi. Při pletení se jednou stalo, že jí klubíčko vlny spadlo až dolů k rybníku. Nablízku nebyl nikdo, kdo by jí ho podal a paní se nechtělo pro ně dojít. Pomyslela na to, jak by bylo krásné, kdyby se objevil rytíř a klubko jí podal. Nestačila ani domyslet a už se před ní ukláněl neznámý rytíř. S úklonou jí podal klubíčko a zmizel.  Sotva se však paní klubka dotkla, zkameněla.

            Dodnes je před zámkem, na srázu nad rybníkem, kámen, připomínající sedící ženu.

 

Pověst o černé paní

            Na plumlovském zámku žila španělská šlechtična, manželka majitele panství. Měla celkem 20 dětí, ale 11 jich v dětském věku zemřelo. Paní se velmi trápila a od té doby již neodložila černý šat. Po zboření pernštejnského zámku se na hradním nádvoří, za zlověstně temných a podivuhodných nocí, zjevuje kočár s šestispřežením černých koní. Na kozlíku místo vozky sedí kněz. Kočár zastaví na nádvoří a z něj vystoupí bledá paní celá v černém.

            Prochází se po hradním nádvoří a hledá svůj zámek. Avšak marně. Zámek byl již v roce 1680 zbořen. Smutná paní se ještě jednou rozhlédne, nastoupí do kočáru a za práskotu biče odjíždí pryč.

 

Krutý purkrabí

           Při stavbě plumlovského zámku bylo potřeba hodně pracovních sil. Purkrabí, který měl na ně dohlížet, byl velmi nelidský a pomalu by z lidí sedřel kůži. Museli nosit do kopce na svých zádech těžké balvany, aby se podle pana purkrabího ušetřili koně a i jiné krutosti si na poddané vymýšlel. Proto také spousta lidí při stavbě vyčerpáním zemřela. Není tedy divu, že purkrabí byl proklínán a bylo mu přáno, aby nikdy nedošel pokoje.

            Když purkrabí zemřel, začaly se dít divné věci. Na silnici k zámku se zjevoval povoz, tažený ohnivými oři. Projížděl i jinými silnicemi okresu. Lidé jej vídali i na Drahansku a kdo ho viděl , tvrdil, že v kočáře seděl pan purkrabí a spěchal na kontrolu stavby zámku.

            Protože zámek nebyl nikdy dostavěn podle původního záměru, je možné, že kočár s purkrabím potkáte na svých cestách i dnes.

 

Meluzína

            Na plumlovském hradě žil velmi bohatý a urozený pán , kterému patřilo mnoho vesnic a dvorů. Manželka  mu zemřela a zanechala dvě dcery , které nadevše miloval . Mladší Meluzínu měl každý rád , protože byla hodná a ráda chodila na procházky do okolí . Starší Lidmila byla zlá , hašteřivá , lakomá a neměla svou mladší sestru ráda . Stále jen přemýšlela , jak přimět otce aby majetek odkázal jen jí . Otec často odjížděl z hradu za svými povinnostmi a sestry na hradě hospodařily společně se starým hejtmanem . O chod celého hradu se převážně starala starší Lidmila , hlídala každý krejcar a přísně trestala každého za neuposlechnutí jejího rozkazu vězením nebo nepřiměřeným výpraskem holí . Když se Meluzína potrestaných zastala , sestra se jí vysmála  a tresty zpřísnila . Lidé se Lidmily báli , ale měli strach si postěžovat , že by byli za to krutě potrestáni . Když se otec z cest vrátil , líbilo se mu , že se starší dcera tak dobře stará , ale neviděl již to ostatní . Lidmila se vždy snažila svou mladší sestru pomlouvat a ta se bála si postěžovat . jednou si Meluzína vyšla do lesa a plakala nad svým údělem . Slyšel ji naříkat kolemjdoucí mládenec , ptal se proč tak naříká . Meluzína mu vypověděla o svém životě na hradě . Mládenci bylo děvčete líto a tak se spolu začali scházet na palouku za hradem . Po krátké době v sobě našli zalíbení a nevadil jim nerovný jejich stav . Mládenec pracoval jako kovář v sousední vesnici . Jednou , když Lidmila zle činila své sestře , ta se s pláčem rozjela za svým kovářem si mu postěžovat . Ten ukoval podkovu pro štěstí a daroval ji své milé . Služka , která Meluzínu sledovala , všechno hned  řekla Lidmile .Ta už přemýšlela , jak pošpiní svou mladší sestru u otce. Tak se také stalo .

              Když otec přijel na hrad , hned si Lidmila začala stěžovat na chování mladší sestry a jako svědka přivedla i služku , s kterou už měla vše domluveno . Otec se velmi rozčílil a nechal si Meluzínu přivést . Zlost není dobrým rádcem a to se jí také vymstilo . Přísně se jí zeptal: "Slyšel jsem,že se scházíš s kovářem z vesnice , který ti není rovný rodem.Nezbývá mi než tě přísně potrestat . Od dnešního dne nevyjdeš ze své komnaty , dokud ti sám neseženu ženicha tobě rovného . "Meluzína plakala a prosila svého otce , že je nevinná , ale ten neměl se svou mladší dcerou slitování . Lidmile přikázal , aby dohlížela na dodržení trestu své mladší sestry . Hradní pán odjel opět za svými povinnostmi . Meluzína celé dny a noci proplakala , psala prosebné listy svému otci a po licoměrné služce je posílala , ta je však hned předávala zlé sestře .Jednou se stalo , že hradní pán byl cestou přepaden a následkem těžkého zranění zemřel . Lidmila se zaradovala , a svou mladší sestru ne&hala hned zavřít do sklepení hradu , kde jí služka nosila trochu chleba a vody . Nikdo to kromě služky nevěděl , kam se poděla mladší sestra . Lidmila rozhlásila po kraji , že hlaví dědičkou je jen ona sama , protože mladší sestra je těžce nemocná , upoutaná na lůžku . Dlouhou dobu věznily nevinnou Meluzínu , až se utrápila k smrti .

              Duch nešťastné Meluzíny stále bloudí za větrných nocí po zámku , který byl vystaven na místě dřívějšího hradu , lká a naříká o nespravedlnosti tohoto světa .

 

Pověst o pokladu na Ježově hradě

             Jednou na Velký pátek si hráli dvě sestry z nedaleké vísky na Ježově hradě . Starší z nich uviděla ve svahu před sebou otevřená dvířka , a protože byla zvědavá , nahlédla dovnitř . Maldší sestra ji varoval , ale nedbala jejího varování a vešla dovnitř . Najednou strašně zahřmělo a dvířka se za děvčetem zavřela . Mladší sestra , jak to uviděla s pláčem běžela domů  a vše řekla rodičům. Všichni nešťastné děvče oplakávali . Po roce , opět na Velký pátek , se otec rozhodl , že půjde hledat ztracenou dceru . Přišel na hrad a čekal , co se bude dít . Za malou chvíli za burácení hromu se dvířka otevřela . Vstoupil do podzemí pln naděje , zda svou dceru objeví . Šel dlouhou chodbou , která končila v rozsáhlé místnosti a kde stálo plno uzavřených kádí . Jedna káď byla otevřená a u ní stála ztracená dcera .Vybídla svého otce  , ať si vezme z kádě drahého kamení , co sám unese . Tatínek poslechl a rychle vyšli z podzemní chodby . Dveře se za nimi s rachotem zavřela . Utíkali cestou k domovu , tam teprve ztracená dcera vyprávěla o bílé paní v krásných bílých šatech , která ji nosila denně jídlo a vodu . Uběhl celý rok . Děvče pomalu začalo chřadnout a na Velký pátek zemřelo . Rodiče si začali povídat , že bílá paní si jí k sobě povolala . Na Velký pátek , kdy země odkrývá své poklady , mnoho lidí pokoušelo své štěstí , ale objevit tajný vchod do podzemí , se již nikomu nepodařilo . Tak poklad zůstává i nadále utajen před lidskými zraky .

 

a další pověsti jsou v publikaci "Pověsti a povídačky z Plumlova"