Heraldické pověsti

Rod pánů z Kravař

            Prapředek pánů z Kravař žil na Moravě. Podle legendy to byl zápasník drobné postavy jménem Saul. Při zápase na královském dvoře měl obrovitého soupeře, který se smál jeho postavě. Saul ho však popadl za knír, jediným škubnutím mu jej utrhl, nabodl na šíp a podal králi na znamení vítězství.

            Král mu za vítězství udělil zavinutou střelu (tzv. odřivous) na jeho erb.

 

Rod pánů z Pernštejna

            Prapředek Pernštejnů byl uhlíř jménem Věňava . Do jeho chaloupky v lesích si navykl chodit zubr, který mu páchal velké škody. Uhlíř se rozhodl, že jej zabije. Překvapil zubra v chaloupce, uchopil jej za rohy a chřípím mu protáhl proutek, z něhož upletl houžev. Takto zkroceného zubra odvedl do města Brna, kde zrovna pobýval se svým dvorem český král. Tomu se líbila uhlířova statečnost a jako ocenění odvahy věnoval uhlíři celou krajinu, kde pálil uhlí a udělil mu a jeho potomkům právo užívat jako erbovní znamení zubří hlavu s houžví v chřípí .

 

 Rod pánů z Lichtenštejna

            Praotec Lichtenštejnů byl chudý horník, který v podzemí kopal rudu a tak si vydělával na chleba.

            Práce horníků je těžká a nebezpečná, ale výdělek za ni malý. Tak bylo i tenkrát, že si horník sotva na živobytí vydělal. Nenaříkal však, pracoval poctivě a doufal, že jednou bude lépe. Dobrá víla dojata jeho pracovitostí a poctivostí si umínila, že ho odmění. Když zase jednou v podzemí kopal rudu, náhle se před ním objevila a uchopila užaslého muže za ruku, zavedla jej na opuštěné místo a než zmizela, pravila mu: „Zde kopej“! Uposlechl horník její výzvy a sotva se několikrát rozehnal krompáčem, spadl mu k nohám krásný kámen a zasvítil v pološeru jako jasná hvězda. Byl to vzácný drahokam. Rozhodl se, že bude nejlépe, odevzdá-li jej knížeti. Patří mu celá země, tedy patří mu i vzácný nález. Nebylo by poctivé, aby si jej ponechal. Vypravil se tedy na knížecí hrad a když byl uveden ke vznešenému pánu, odevzdal mu drahokam. Kníže se zaradoval nad horníkovou poctivostí, kámen mu ponechal a nadto ho ještě obdaroval kusem země, aby na něm hospodařil jako svobodný muž. Zbaven bídy a starostí, žil potom horník šťastně a spokojeně na svém statku. Jeho rod se velmi vzmohl a rozrostl.

            Podle třpytivého kamene se potom on i jeho potomci zvali z Lichtenštejna (licht značí světlý, stein – kámen)